Mezi Sluncem a Zemí
uprostřed cesty
s palčivým pocitem
kde čekám hosty
z ranního vytržení
z pohledů na strop
v strohosti skleněných skel
bez polibků těl
přitiskla ke sklu
foukala vzdech
příčících pohledů dvou zrcadel
tělem po rytmu blues
o rytmu blues o dlouhých
o delších než dráhách
pletenec kolejí
kouří a stoupají
vydechují dým
delší než bluesový rým
bez rozvážných slov
a holých výrazů
rty jako cela
bez ladných pohybů
baletka být chtěla
bez pouličních lamp
prázdno
maluji na plátno
barvy dochází
dozněl blues
odchází
o nekončící cestě zaváhali
o kamenných hrobech
zpívám všem
když nadávali
odešli do desátýho patra
zavrhli bílé plátna
já supěla
Když to byli lidé, bez nadání
pánka |
na ten blog už asi nikdy nevlezu...mám z něho divný pocity, přemýšelela jsem, že bych přestala dělat blog úplně..ale po těch letech...to nešlo..