Dřevěná, ztrouchnivělá podkrovní okna byla pokryta zatuchlými závěsy prožranými od molů. Již několik let do tohoto kamenného podkrovního bytu nikdo nevstoupil. Říkalo se, že zde bydlela krásná rudovlasá žena s pletí jako sníh a zelenýma okouzlujícíma očima. Stalo se to 15. Března 1964, kdy rudovlasá Anastázie Amons ze dne na den zmizela ze svého bytu. Neměla v Londýně žádné známé ani příbuzné, takže vlastně nikoho ani nezajímalo, že zmizela. Jen staré zdrbané sousedky se o této události dokázaly bavit celé měsíce, neustále hloubaly, kde se tu Anastázie vzala a jak je možné, že tak náhle zmizela. "Určitě, určitě ta Amonsovic holka patřila do nějakého černého spolku" Začala jako vždy s obvyklým tématem a extrémně dívčím hlasem paní Montyová. Položila tác s kávou pro své dvě přítelkyně a pohlédla na ně rozhněvaným pohledem. Posadila se na květinovou pohovku, dala si nohu přes nohu a načechrala si své šedivé vlasy spletené do drdolu. "Ale no tak Grace. Dyť jsi ji ani neznala, nemůžeš o ní mluvit jako o nějaké chromomyslné nestvůře" Pustila se do hovoru Graceina přítelkyně Amanda a pohlédla s tázavým výrazem na další přítelkyni, která v dlaních mnula horký hrnek s kávou. "Já si Amando také myslím, že Grace má pravdu. Pohlédla vyčítavě na Amandu, Mary. Určitě patřila do nějakého, nějakého zatraceného svazku!" "Ach ano… patrně máte pravdu dámy." Přiznala nesměle Amanda. " Amando, doufám, že už nebudeš pochybovat o našem mínění, však si vzpomeň, jak chorobným dojmem Anastázie působila" Šlehla na ní Grace svůj podrážděný pohled. Rozhořčené pohledy a slova utichly, když Mary ze své odporné zelené kabelky vytáhla láhev červeného vína. Náhle se nálada dam zlepšila. Je po půl deváté večer. Na stole paní Montyové leží prázdné šálky od kávy a sklenky od suchého portugalského vína, které přinesla Mary. "Ahoj, ahoj dobře se vyspěte dámy." "Zítra se sejdeme v pět hodin u mě doma, připravím ten skvělý ořechový likér." Dobře, dobře. Amando, už musíme jít, pojď." Zatáhala Mary za kabát Amandu " Já už musím taky jít, jinak se Gregor bude zlobit, ahoj Grace… a děkujeme za pěkný večer." Oznámila Mary. "Sbohem děvčata, zamávala s úsměvem Grace." Zabouchla za nimi dveře, zamkla vchodové dveře na dva západy a šla uklidit nepořádek v obývacím pokoji. Sklenky s šálky odnesla do kuchyně a začala je mýt horkou, jarovou vodou, jejím starým, otupělým prstům horká voda nijak nevadila. Když myla druhý šálek, zaslechla domovní zvonek, mokré ruce si utřela do kostkaté žlutobílé utěrky a šla se podívat ke vchodovým dveřím. Myslela si, že si u ní doma Amanda nebo Mary něco nechaly, ale než stačila odemknout dveře, slyšela, jak někdo utíká po schodech dolů. Otevřela, ale neznámý člověk, který zazvonil, byl už pryč. Zaslechla pouze, jak se panty od vchodových dveří zabouchly. "Zatracený děcka" Prskla vztekle. Zamkla a šla pokračovat v mytí nádobí.