MODRÁ TUŽBA
Vcházím do Modré komnaty beze jména
tam, kde pouze luna žalem sténá
Miluji, onen klavír zavátý v prachu
na němž leží rudý květ smrtelného strachu
Slyším hrát píseň jakoby spoutanou lanem
Procházím deník vněmž srdce ztuhlo v kámen
Tam na míle daleko, kde se moře utápí sluncem
září zlatorudá modře s velečistým srdcem
Ó, jak toužím tě uložit k věčnému spánku
Ach, toužím plavit se dále, než zpřetrhám stránku
Kdysi v utajované dětské noční časy
mě stáhly do snů raněné, andělské hlasy
Pohřbila jsem svůj život pro kradené sny
vyměnila za ty živé, opravdové jako dny
Toužit, po bledé krvácející truhle přání
Toužit, po rychlosti sněžných sání
Toužit, po zlaté modři a opět tát
Toužím (Toužím)
Nadále toužím s Vámi navěky spát
Toužím (Toužím)
Toužit, Vámi se stát